My Aesthetic

Slider

Categories


Mocný instagram, díky kterému jsem zjistila, že přece jen sníh je.
Lidé sdíleli přenádherné fotografie něčeho kouzelného.

Mikulčin Vrch je na cca 799 m. n. m., v létě nebo při jasném počasí jsou nádherné výhledy do okolí, takže nás čeká další cesta sem, hned jak se vyjasní.

Cestou v autě jsem pozorovala krajinu kolem a začínala být zoufalá, že tam snad žádný sníh nebude, protože po něm nebyla ani stopa. Jen prázdné hnědé pole a holé stromy.
Z ničeho nic, při odbočce na Mikulčin vrch, už bylo něco vidět. A byla to bílá námraza. Konečně! Auto jsme zaparkovali na parkovišti u sjezdovky, vyložili kočárek a Sofi a šli na průzkum. 
Sofi hned usla, takže nám dala čas a prostor se tou nádherou pokochat.


















Mikulčin vrch

23. 12. 2020





 Radost
Smích
Upřímnost
Dětské slzy a pláč
Zkoumání všeho
Rodina
Tohle všechno

Prosím, zastavte někdo ten čas.
Moc rychle mi roste. Půl roku uběhlo jako nic. Fakt.
Jako by se narodila včera. Ty momenty, kdy jsme se báli v noci usnout, co kdyby něco.
Byla tak malinká a křehounká.
A pořád je.
A moje.

A co já?

Většinu času věnuju jen jí. ♥
Ale rozhodla jsem se to trošku změnit a to tak, že si kousíček času uždibnu i pro sebe.
Budu malovat!
A tvořit!

A…
Pořídila jsem si nový objektiv, který mi nafotí skoro vše, co potřebuji.
Sebe, Sofi nebo třeba naši krásnou krajinu.






A nebo tohle. 

Budoucí rodinu.
Budoucí štěstí.



A já si vzpomněla na sebe, kdy jsem netrpělivě čekala na tmavnoucí druhou čárku, na první ultrazvukovou fotku, ze které jsem nemohla spustit oči a přemýšlela, jaké to bude, mít bříško. Nervozita před každou poradnou nebo před výsledkama testů. Ta neskutečně dlouhá čekací doba na to malé stvoření a pocit, až si ji vezmu poprvé do náruče.
A málem jsem to už i zapomněla.
Těšíme se, až se Sofi sestřenice nebo bratranec narodí. Moc gratuluji! ♥

Mám tě ráda, sestro! ♥


Živote, zpomal! Já nestíhám a všechno mi utíká!

7. 12. 2020


Halenkovice 
Trasa asfalt, ideální pro kočárky








 

Vyhlídka Šárka

1. 12. 2020




 #memyslenky
,,Čím chceš být, až budeš velká?“
,,No přece princezna!“

Všichni máme sny.
Splnily se vám?
Někdo sní o tom, že vybuduje kariéru, někdo chce postavit dům a starat se o něj, mít kupu dětí a mít velkou rodinu, nebo někdo chce jen cestovat a poznávat svět.
Dřív jsem nevěděla co chci, hmm… ani doteď pořádně nevím, co chci a kdo jsem, protože se stále hledám.
Jsem vlastně ve fázi hledání sama sebe.
Minulý rok jsme chtěli kupovat dům, (postavit by trvalo dlouho), ale pak jsem zjistila, že to není ono, co by mě naplňovalo, protože já nejsem ten typ, co se doma usadí a pracuje celý život tak, aby měl dokonalé bydlení. Chci v životě něco vidět a zažít a ne být na jednom místě. Láká mě poznávat svět a všechno okolo něj.

TEĎ se chci hlavně věnovat rodině a zkrotit mého malého neposedného skřítka. Už teď vím, že bude hodně aktivní a veselá. Tím líp, protože taky chci, aby něco zažila a měla dětství plné dobrodružství a zážitků, na které bude jednou ráda vzpomínat. 

CO NÁS ČEKÁ? Chtěla bych více cestovat, více cestovat s malou (nejen po Česku), poznávat nová místa a těšit se z nich.
Jsem ráda, že jsem našla partnera, který to cítí stejně a doufám, že malá bude taky.
Ale jednou, až budeme staří, si pořídíme chatku u lesa a budeme spokojeně žít až do smrti.
To je možná můj sen. (?)

Momentálně jsem vděčná za všechno, co mám a jsem šťastná. 
Buďte taky vděční, spokojení a pokud nevíte, co chcete, není to špatně.
Někdo se našel, někdo se hledá celý život.

Mám život takový, jaký jsem si přál(a)?

24. 10. 2020


 #memyslenky
Ještě v těhotenství jsem si plánovala a těšila se, jak budu denně 
chodit s kočárkem na procházku. 
Jednak pohyb mi prospěje a jednak co sama doma? 
Postupem času jsem zlenivěla a kromě 
výletů s malou nebo bez, jsem s kočárkem moc nechodila. 
A sama už vůbec ne. 

Nedávno jsem byla na palici, ale bylo hezky.
Takový hezký podzimní den.
Pokaždé jsem měla výmluvu, proč nejít sama na procházku.
…a mě se nechce
…sama nejdu
…trapas
…malá bude dělat neplechu
…se snad po cestě ztratím
…mám mastné vlasy
Atd…

Konečně jsem se dnes donutila (vlasy umyla – ne kecám, dala si čepici) a cítím se naprosto skvěle. 💚
Hlava pročištěna.
V plicích čerstvý vzduch.
Sofi spoko.
Já spoko.
A těším se na další.

Toď můj krásný den.

Stále v pohybu

19. 10. 2020




A já to sem stejně dám. 😂 (alespoň na chvíli)
Píše se rok 2008, asi, nebo 2009, už nevím. To byly ale časy.
Bylo nám 15? 16?

Bez starostí. Bez stresu. Tak jo, starost jen, aby nás nenačapali naši, jak kouříme na tajňáka na vlakovém nádraží ty nechutné kusovky a nebo prostě aby nás nenačapali, jak pijeme slívku.
To byly časy. Mladé a (skoro) blbé.
Ale časy plné vzpomínek a suprového dětství.
Časy, kdy jsme prožily i ty nejkrásnější, ale i ty horší.
A já jsem strašně vděčná, že tě mám. 😘

I slza ukápla. 😁

V mém životě taky přibylo, ale i ubylo hodně lidí. Zážitky s nima.
Ze základky i ze střední.
Mladá blbost i chytrost.
Každý v životě udělá chybu. Každý ji třeba i lituje…
Ale i tak jsem ráda za zkušenosti, zážitky, vzpomínky, i životní chyby a ponaučení z nich.
Jednou mi řekl jeden člověk (rok zpět), že člověk se nikdy nezmění.
Já si myslím opak.
Člověk když chce, změnit se dokáže. I k lepšímu.

Žijeme jen jednou.
Buďme kámoši.
Mějme se rádi.
Nepomlouvejme se. (stejně je to jen nezdravá závist).
Žijme.
Vězte, že jste.
Jen jednou


Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem.

10. 10. 2020

Instagram