Živote, zpomal! Já nestíhám a všechno mi utíká!

 Radost

Smích

Upřímnost

Dětské slzy a pláč

Zkoumání všeho

Rodina

Tohle všechno

Prosím, zastavte někdo ten čas.
Moc rychle mi roste. Půl roku uběhlo jako nic. Fakt.
Jako by se narodila včera. Ty momenty, kdy jsme se báli v noci usnout, co kdyby něco.
Byla tak malinká a křehounká.
A pořád je.
A moje.

A co já?

Většinu času věnuju jen jí. ♥
Ale rozhodla jsem se to trošku změnit a to tak, že si kousíček času uždibnu i pro sebe.
Budu malovat!
A tvořit!

A…
Pořídila jsem si nový objektiv, který mi nafotí skoro vše, co potřebuji.
Sebe, Sofi nebo třeba naši krásnou krajinu.

♥
A nebo tohle. 
↓
Budoucí rodinu.
Budoucí štěstí.
♥

A já si vzpomněla na sebe, kdy jsem netrpělivě čekala na tmavnoucí druhou čárku, na první ultrazvukovou fotku, ze které jsem nemohla spustit oči a přemýšlela, jaké to bude, mít bříško. Nervozita před každou poradnou nebo před výsledkama testů. Ta neskutečně dlouhá čekací doba na to malé stvoření a pocit, až si ji vezmu poprvé do náruče.
A málem jsem to už i zapomněla.
Těšíme se, až se Sofi sestřenice nebo bratranec narodí. Moc gratuluji! ♥

Mám tě ráda, sestro! ♥